CZ | EN

Aktuální údaje o ekologické stopě pro ČR

PONDĚLÍ, 05 Leden 2015

Aktuální dostupná data o ekologické stopě pro ČR ukazují přechodné snížení celkové ekologické stopy oproti předchozím obdobím. Ekologická stopa spotřeby, tedy jeden ze základních ukazatelů ekologické stopy, nyní dosahuje 49,5 milionu globálních hektarů (gha). Došlo tak ke snížení stopy o více než 10 mil. gha.  

Protože i celková dostupná biokapacita drobně vzrostla, lze snížení ekologické stopy přisuzovat zejména snížení produkce skleníkových plynů z fosilních paliv, ale rovněž snížení stopy lesnické produkce a drobnému snížení stopy zemědělské produkce. Naopak došlo k mírnému nárůstu celkové stopy produkce masa (nároků na biokapacitu pastvin).

Protože údaje o...


Hlavní stránka    Ekologická stopa    Ekologická stopa České republiky


Ekologická stopa

Ekologická stopa České republiky

Ekologická stopa - 07.02.2012

Základním zdrojem informací o ekologické stopě jednotlivých států jsou tzv. národní účty ekologické stopy (National Footprint Accounts). Tyto účty spravuje Global Footprint Network na základě různorodých dat pocházejících z mezinárodních organizací a databází. V České republice je partnerskou institucí spolupracující na metodologii a ověřování národních účtů ekologické stopy a biokapacity (NFA) Centrum pro otázky životního prostředí UK. Protože shromáždění těchto údajů je poměrně náročné a nová data nejsou vždy dostupná ihned, zachycují národní účty ekologickou stopu s určitým zpožděním. Nejaktuálnější verze účtů ekologické stopy z roku 2010 tak pokrývá období roku 2007.
 
Ekologická stopa produkce a spotřeby

Ekologickou stopu lze uvažovat jako stopu produkce, tedy souhrn nároků na bioproduktivní plochy na území České republiky. Dalším dílčím indikátorem je ekologická stopa spotřeby, tedy souhrn nároků ekonomiky ČR na biokapacitu v globálním měřítku. Stopa spotřeby přičítá k produkci dovozy a zároveň odečítá vývozy, které se naopak započítávají do stopy spotřeby ostatních států.


Podle účtů NFA 2010 zaujímá ekologická stopa produkce ČR přes 61 milionů globálních hektarů (gha). Pokud bychom brali v potaz celkové nároky na globální biokapacitu, tedy ekologickou stopu spotřeby, dosahuje celková ekologická stopa 60 milionu globálních hektarů. Stopa vývozů a dovozů je tedy poměrně vyrovnaná, rozdíl tvoří 1,04 mil. gha. Přepočteno na obyvatele a rok, každý obyvatel „spotřebuje“ 5,85 gha globální biokapacity.


Dominantní složkou celkové ekologické stopy je uhlíková stopa, tedy nároky bioproduktivního území na vstřebání emisí skleníkových plynů ve výši 34 mil. gha. Stopa produkce využívaného území dosahuje 25,3 mil. gha. Hodnoty ekologické stopy v globálně vážených hektarech přesahují aktuální rozlohu ČR v aktuálních hektarech (7,8 milionu hektarů) mnohonásobně, protože území ČR je pro většinu plodin významně produktivnější než území s průměrnou globální produktivitou. Například ekvivalentní faktor zemědělské půdy, která zaujímá více než plovinu území ČR je 2,51, tzn. obdělávaná půda je 2,51krát produktivnější než průměrně produktivní plocha na zemi. Vyšší výnosy jsou dosažené i díky energetickým a materiálovým vstupům do zemědělství, což se projevuje i ve vyšší uhlíkové stopě.


Nicméně  údaje o aktuální produktivitě a produktivitě počítané v ekologické stopě nejsou úplně souměřitelné vzhledem ke způsobu výpočtu ekologické stopy. Důležité je srovnání s dostupnou biokapacitou (27,4 milionů globálních hektarů), kde ČR významně přestřeluje dostupnou obnovnou schopnost přírody. Čím je to způsobeno?


 
Propad do neudržitelnosti?


Podívejme se na lépe představitelná čísla, totiž ekologickou stopu a biokapacitu na osobu. Průměrná stopa produkce na občana Česka činí 5,95 globálních hektarů. Pokud toto číslo vztáhneme k nárokům průměrného obyvatele planety (2,7 gha), vidíme, že při nárocích průměrného Čecha by lidstvo potřebovalo pomyslný ekvivalent zhruba  3,3 planet (v současnosti lidstvo podle ukazatele ekologické stopy přestřelilo obnovnou kapacitu planety a spotřebovává pomyslných 1,5 planet Zemí).


Důležitý je však poměr stopy a biokapacity, čili poměr "poptávky" po ekologické kapacitě (stopa) a dostupné nabídky obnovné kapacity přírody (biokapacita). Tento poměr ukazuje, že Česko překročilo dostupnou biokapacitu již téměř dvojnásobně a určitou část této přivlastněné biokapacity tedy lze připsat na úkor globálního životního prostředí a přírodních zdrojů. Ve světě existují země, které mají stále dostatek biokapacity ve srovnání se stopou, jedná se zejména o rozlehlé státy s nízkou populační hustotou (Brazílie, Rusko, Kanada, Austrálie). Z těchto států ČR také dováží část spotřebovaných komodit (např. sóju z Brazílie či žito z Kanady).
Česká republika patří ke státům, které mají stále dostatečnou biokapacitu ve většině součástí ekologické stopy. Poměr stopa/biokapacita by neměl přesahovat hodnotu 1. Pro obdělávanou a ornou půdu je tento poměr 0,95, pro lesy 0,82. Biologickou produkci zemědělských a lesních ekosystémů lze tedy z hlediska ekologické stopy považovat za udržitelnou, protože je v souladu s dostupnou biokapacitou. Samozřejmě to neznamená, že zemědělská a lesnická produkce nemá žádné nepříznivé dopady na životní prostředí. Tyto aspekty však ekologická stopa nezachycuje a musíme použít další agroenvironmentální či lesnické ukazatele.


Dostupnou biologickou kapacitu Česká republika přestřeluje v kategoriích pastvin (1,2krát) a mořského rybářství (29krát). Zde úhrnné nároky české populace na maso a ryby jsou saturovány „na dluh“ vůči globální biokapacitě. Z hlediska pastvin se nejedná pouze o samotné pastviny, kde by se dostupná biokapacita mohla jevit jako dostačující vzhledem k setrvale rostoucí ploše trvalých travních porostů a klesajícím počtům hospodářských zvířat. Nicméně stopa pastvin zahrnuje i celkové nároky hospodářských zvířat na krmiva, resp. celkovou globálně průměrnou plochu požadovanou pro produkci krmiv.


Přestřelení a deficit biokapacity je způsoben nejvýznamnější položkou celkového rozpočtu ekologické stopy, totiž uhlíkovou stopou. Pro uhlíkovou stopu totiž není stanovena speciální biokapacita a předpokládá se, že CO2 jakožto odpadní produkt lidské společnosti bude absorbován v rámci dostupné biokapacity jednotlivých zemí. Uhlíková stopa tvoří 60 % celkové stopy a pro její akomodaci by tedy byla zapotřebí značně vyšší přebytková biokapacita, než je v současnosti k dispozici. V současnosti zbytková biokapacita ostatních součástí ekologické stopy umožňuje vstřebání necelých 6 % uhlíkové stopy a zbytek tak jde na úkor globálního životního prostředí. Česká republika se tak zařazuje mezi ekologické dlužníky.

Hlavní stránka Nahoru Zpět Tisk dokumentu Kontakty

© Všechna práva vyhrazena Centrum pro otázky životního prostředí, Univerzita Karlova v Praze - ekologickastopa.cz