Potravinová bezpečnost a ekologická stopa

Během minulého století se prudce zvýšila produkce potravin i celkový kalorický příjem. Současné projekce FAO odhadují, že do roku 2050 bude potřeba dále zvýšit zemědělskou produkci nejméně o dalších 50 %. Degradace půdy, rostoucí zábor půdy urbanizací a převádění zemědělské půdy na nepotravinové využití, například pěstování biopaliv, může do roku 2050 dále snížit zemědělskou půdu o 8 – 20 %. Zvýšení produkce lze dosáhnout dalším zvyšováním výnosů hnojením a zavlažováním, expanzí zemědělské půdy na úkor přírodních biotopů nebo zlepšením energetické účinnosti produkce potravin. Využívání „volných zdrojů“, jako jsou mořská rybářství či lov divokých zvířat jsou již pravděpodobně za zenitem, jak ukazují zdevastované populace klíčových druhů v těchto ekosystémech. Mění se rovněž stravovací návyky. Setrvale narůstá podíl masa v potravě, v globálním měřítku nyní tvoří asi 8 %. To by samo osobě nebylo problémem, pokud by právě produkce masa nebyla energeticky velmi náročná. Sklizeň ze zhruba třetiny orné půdy je nyní věnována na výrobu krmiv. Obecně vyžaduje výroba 1 kg masa v průměru 3 kg zrní; nejnáročnější je v tomto směru hovězí dobytek, poněkud méně náročná prasata (zejména pokud jsou krmena organickým odpadem) a nejlépe z hlediska energetické účinnosti vycházejí kuřata či kapři. Pastva může pomoci zužitkovat plochy, které nejsou dostupné pro potravinovou produkci. V mnoha zemích pastva přispívá k odlesňování či degradaci půdy, jinde je naopak (zejména v horských oblastech či oblastech s nedostatkem srážek) základem potravinové bezpečnosti místních obyvatel. Základem zemědělské produkce stále zůstává přírodní prostředí a ekosystémové služby, které poskytuje lidské společnosti. Další růst zemědělské produkce je v současnosti vážně ohrožen také klimatickými změnami, které se mohou projevit v častějším zasažení plodin škůdci, patogeny a plevely, nedostatkem vody a změnou odtokových režimů či půdní erozí. Tyto faktory vážně ovlivňují biokapacitu zemědělské půdy poskytovat dostatečný výnos. Snížení úrodnosti půdy přináší značné ekonomické ztráty. Odhaduje se, že ztráta každé tuny půdy ročně stojí svět 3 americké dolary kvůli ztrátě živin a 2 dolary kvůli ztrátám vody. Biodiverzita je rovněž důležitá pro úrodnost zemědělských systémů. Půdní biodiverzita udržuje úrodnost půdy, opylovači udržují úrodnost plodin. Rozmanitost opylovačů stejně jako mnoho dalších přírodních služeb, jako například zadržování vody nebo zmírňování eroze, je závislá na dostupnosti přírodních biotopů v krajině. Klíčovou změnou pro dosažení dostatečné zemědělské produkce je zejména zvýšení energetické účinnosti zemědělství, např. opětovným využitím organických odpadů jako krmiv či paliv. Zvýšení účinnosti zemědělství může snížit i tlak na přírodní prostředí. Další pokles zemědělské půdy zastavěním či degradací snižuje dostupnou biokapacitu, která bude v globálním měřítku stále více nedostatková.