Domestikovaná příroda

Lidé domestikovali nejenom druhy se znaky výhodnými pro člověka, ale rovněž celé ekosystémy a krajiny. Na pojetí domestikované přírody je založen článek kolektivu autorů pod vedením ekologa Petera Kareivy, ředitele pro vědu světoznámé americké ochranářské organizace The Nature Conservancy. V článku, který byl publikován v časopise Science (316, 2007) rozebírají globální stopu lidské společnosti, kompromisy při zajištění služeb poskytovaných ekosystémy a další směřování rozumné domestikace přírody.

Stopa lidské civilizace je založena na přístupu "poslední divočiny", rozvinutého Wildlife Conservation Society a Center for International Earth Science Information Network (CIESIN) při Kolumbijské univerzitě. Tento přístup mapuje stupeň ovlivnění přírody lidskou společností. V současnosti lze považovat za neovlivněný lidskou činností pouze 17 % zemského povrchu (měřeno lidskou populační hustotou, zemědělským využitím území, vzdáleností k infrastruktuře a nočním osvětlením). Dokonce pojetí panenského pralesa může být do značné míry zpochybněno vzhledem k prehistorickému osídlení oblastí Amazonie nebo Konga. Spoutání přírody je evidentní rovněž například ve vybití velkých druhů savců v podstatě na všech kontinentech, hromaděním vody v přehradních nádržích či "opevnění" pobřeží; více než 22 000 km² evropského pobřeží je pokryto asfaltem nebo zpevněno hrázemi.
Lidstvo bylo bezpochyby velmi úspěšným druhem kolonizujícím planetu. Eliminace predátorů, produkce dostatečného množství potravin a rozvoj obchodu vedly k růstu lidského blahobytu. Tyto zisky však byly v protiváze důsledkům takto rozsáhlé domestikace přírody. Moderní zemědělská produkce je zranitelná vůči přemnožení škůdců a zatěžuje pobřežní zóny i sladkovodní systémy smrtícími vstupy živin. Přelovení mořských ryb vede k nárůstu medúz v úlovcích. Mezinárodní obchod a přeprava zavléká na kontinenty nechtěné druhy a nemoci.
Dva protilehlé konce domestikace přírody poskytují města na jedné straně a chráněná přírodní území na straně druhé. Města zatím zaujímají nepatrnou část zemského povrchu, ale jejich rozloha neustále narůstá. Urbanizované oblasti představují mezní stav domestikace; lidé zde záměrně mění téměř všechny aspekty životního prostředí, od klimatických podmínek po druhové složení. Chráněná přírodní území (národní parky, přírodní rezervace, apod.) pokrývají sice 14 % zemského povrchu, ale značná část těchto území je ovlivněna lidmi. Přírodní oblasti se tak vejdou do 1 % zemského povrchu.
Právě ekologická stopa je často používána k vyjádření nároků městských oblastí na přírodní zdroje. Každé město dováží zdroje ze širokého okolí (dnes v globálním měřítku) a produkuje odpady, které dosahují daleko za hranice měst (dnes rovněž v globálním měřítku). S růstem příjmů a spotřeby městských obyvatel roste i jejich ekologická stopa. Města jsou tak spotřebními centry ekosystémových služeb. Na druhé straně však dnes již nestojí "divoká příroda", ale spíše svazky ekosystémových služeb, které by měly být vyváženě spravovány. Rovnováha různých ekosystémových služeb domestikované přírody  tak může zajistit, že lidé i příroda budou prosperovat.