CZ | EN
Uhlíková stopa představuje metabolické náklady lidské civilizace. Spalování fosilních paliv (uhlí, ropa) nahromaděných během geologické minulosti Země uvolňuje značná množství CO2. Takto uvolněný uhlík vstupuje do složitých biogeochemických přeměn, nicméně značná část tohoto uhlíku se hromadí v atmosféře jako "skleníkové plyny" a ovlivňuje dynamiku klimatického systému. Část uhlíku uvolněného průmyslovým metabolizmem společnosti, tedy například topením, výrobou elektřiny nebo automobilovou dopravou, je zpětně vstřebána biosférou. Každoroční výkyvy obsahu CO2 v atmosféře jsou způsobeny právě sezónními cykly vegetace, přičemž rozvoj vegetace způsobuje dočasné...
Metoda - 18.10.2011
Ekologická stopa (EF, z anglického Ecological Footprint) je kompozitní indikátor a zároveň ekologicko-účetní systém, který vyjadřuje lidské nároky na produkty a služby ekosystémů v podobě množství biologicky produktivního území a moře, které je zapotřebí k zajištění dodávky těchto produktů a služeb.
Plocha souše a moří využívané určitým způsobem se nazývá biokapacita. Biokapacita představuje schopnost biosféry uspokojit nároky lidí na spotřebu materiálů a zneškodňování odpadů. Biokapacita v indikátoru ekologické stopy pozůstává z několika základních typů bioproduktivních ploch, které poskytují klasifikační rámec pro účetnictví ekologické stopy. Zjednodušeně řečeno vyjadřuje ekologická stopa nároky lidských aktivit na regenerativní kapacitu biosféry, čili množství biokapacity přivlastňované lidmi.
Ekologická stopa zahrnuje pouze produkty a služby biologického původu, tedy spojené s produkcí ekosystémů - primární fotosyntetickou produkcí či jinak řečeno produkcí biomasy. Ještě přesněji lze označovat základní vstupní parametr indikátoru ekologické stopy jako výnos, tedy ekonomicky zužitkovatelnou část biologické produkce vytěženou z určité bioproduktivní plochy. Z hlediska ekosystémových služeb postihuje zejména zásobovací služby a jednu absorpční službu, totiž pohlcování CO2 jakožto dominantní odpadní látky současného průmyslového metabolizmu.
Základním pojmem indikátoru ekologické stopy je již zmiňovaná biokapacita, vyjádřená různými typy bioproduktivních ploch. Bioproduktivní plochy pozůstávají z obdělávané zemědělské půdy, pastvin, lesů, rybářských lovišť a dále zastavěných ploch a ploch pro pohlcení odpadního CO2. Zastavěné plochy představují přímo biokapacitu přivlastněnou lidskou infrastrukturou. Ostatní typy ploch počítají v základu s poměrem produkce (ať již produktů biologického původu nebo služeb, v případě EF pohlcování CO2) a výnosu daného typu bioproduktivní plochy.
Poměr produkce a výnosu představuje de facto aktuální plochu, která je věnována danému typu využití. Protože indikátor ekologické stopy pracuje v rámci biofyzikálního účtu se vzájemně výlučnými bioproduktivními plochami, EF počítá spíše hypotetické než aktuální nároky na plochu. Aktuální a hypotetické nároky na plochu jsou však souvztažné a multifunkčnost území je v mnoha případech omezená. Ekologická stopa tak vyjadřuje spíše spoluzodpovědnost na globálním přivlastňování dostupné plochy než absolutní dopad lidské společnosti na ekosystémy.
Základní jednotkou indikátoru ekologické stopy, odrážející virtuální povahu základní účetní jednotky v podobě biologicky produktivních ploch, jsou globální hektary (gha). Počet globálních hektarů odpovídá počtu aktuálních biologicky produktivních hektarů dostupných na Zemi. Pro každý typ bioproduktivní plochy je však globální hektar standardizován za použití ekvivalentních a výnosových faktorů. Každý globální hektar potom odpovídá průměrně produktivnímu hektaru na Zemi, což umožňuje srovnatelné účetnictví různých typů biologicky produktivních ploch.
Hlavní stránka
Nahoru
Zpět
Tisk dokumentu
Kontakty
© Všechna práva vyhrazena Centrum pro otázky životního prostředí, Univerzita Karlova v Praze - ekologickastopa.cz