Uhlíková stopa

Uhlíková stopa představuje metabolické náklady lidské civilizace. Spalování fosilních paliv (uhlí, ropa) nahromaděných během geologické minulosti Země uvolňuje značná množství CO₂. Takto uvolněný uhlík vstupuje do složitých biogeochemických přeměn, nicméně značná část tohoto uhlíku se hromadí v atmosféře jako "skleníkové plyny" a ovlivňuje dynamiku klimatického systému. Část uhlíku uvolněného průmyslovým metabolizmem společnosti, tedy například topením, výrobou elektřiny nebo automobilovou dopravou, je zpětně vstřebána biosférou. Každoroční výkyvy obsahu CO₂ v atmosféře jsou způsobeny právě sezónními cykly vegetace, přičemž rozvoj vegetace způsobuje dočasné snížení CO₂ (uhlík je vázán ve vegetaci). Respirační procesy naopak uhlík z ekosystému uvolní a vyvažují tak druhou stranu fotosyntetické asimilace organické hmoty.

Uhlíková stopa se dnes obvykle pojímá jako množství emisí CO₂ uvolněných lidskou činností. V původním pojetí ekologické stopy nicméně představuje hypotetickou zalesněnou plochu, která je vyžadována pro zachycení antropogenních emisí oxidu uhličitého (CO₂). V současné podobě indikátor ekologické stopy účtuje emise uhlíku z několika zdrojů: spalování fosilních paliv, uhlík vtělený v obchodu s produkty, podíl státu na emisích CO₂ z mezinárodní dopravy a rovněž některé emise z nefosilních zdrojů, jako je například odlesňování. Celkové množství uhlíku přisouzeného danému státu je převedeno na globální hektary za použití ročního přírůstu lesů. Všechny tyto procesy přispívají, ať již pozitivně nebo negativně, ke změnám radiačního působení atmosféry